Zláté "embéčko" a "stodvacítka"!

Na obou těchto, dnes už  vetránech, nebyl problém si cokoliv opravit.

Dokonce bylo mnohdy možno vidět, jak pod autem leží i slovutný doktor - myslím lékař.

"Tak co, pane primáři, šteloval jste ventily?"

"Viděl jsi toho mého gynekologa, jak má ruce od šmíru? Asi si měnil olej!"

"Já jsem se bavil onehdy s naším panem dentistou, jak seřizuje předstih, jestli na to má stroboskopickou lampu, nebo to dělá podle sluchu, nebo jestli dělá výkonový test při jízdě do vrchu."

Já, jako vyučený automechanik, jsem byl schopen takové auto doslova do šroubečku rozebrat a zase složit zbět. A žádný šroubek mi v krabičce nezůstal...:-D

A když  "TO" nejelo, tak bylo pár triků a opatření, které by se daly spočítat na prstech a zase vše šlapalo jako hodinky. Například:

Když byla v plovákové komoře nízká nebo naopak vysoká hladina benzínu, tak stačilo přihnout takový plíšek, který byl nad plovákem a vymezoval jeho polohu.

Když "TO" nestartovalo, tak buď nebyl benzín v nádrži (což se nám stávalo často), nebo nešel do karbecu benzín, nebo to nedávalo jiskru.

Když "TO" nedávalo benzín, tak se rozebralo podávací čerpadlo a vyměnila membrána, nebo ventilky.

Když "TO" nedávalo jiskru, stačilo vyčistit svíčky, vyměnit vadný kabel, vyměnit cívku, nebo palec v rozdělovači..., atd.

Když netočil startér protože byla vybitá baterie, stačilo auto roztlačit.

Když praskla struna plynu, dala se buď to kousek zkrátit, nebo během mžiku navlíknout nová.

Trysky karburátoru se čistily takovou sadou různě tlustých nití, drátků až vlasců.

Když se do válců přisával falešný vzduch, stačilo přírubu karburátoru zabrousit "šmirglpapirem" na skleněné desce.

Na měření vůle ventilů byly měrky, takové různě silné plíšky.

Atd...

Atd...

Atd...

Dnes můžete maximálně tak otevřít kapotu, dát ruce za záda, podívat se, a zase ji zavřít.